Plicník

Vytrvalá, 10 až 35 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, chlupatá. Přízemní listy v růžici, většinou přezimující, řapíkaté, čepel široce vejčitá, na bázi srdčitá, celokrajná, nápadně bíle skvrnitá, zejména na okrajích žláznatě chlupatá. Lodyžní listy střídavé, přisedlé, široce kopinaté, celokrajné, skvrnité, chlupaté. Květy ve vrcholových vijanech v úžlabí listenů, koruna nálevkovitá, zpočátku růžová nebo červená, později (po opylení) modrá. Kvete v III až V.

Plicník obsahuje kyselinu křemičitou (asi 4%), slizové látky, saponiny, vitamín C, třísloviny (asi 10%), allantoin, fytosterin, cukry, cerylalkohol, pyrolizidinové alkaloidy a minerální látky (zejména vápenaté soli).
Sbírá se kvetoucí nať   a to seřezáváním, někdy jen listy . Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Uchovává se v dobře uzavřených nádobách.
Droga působí protizánětlivě, usnadňuje odkašlávání, hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest i trávícího ústrojí, zvyšuje krevní srážlivost, působí mírně močopudně a svíravě, zevně se užívá na krvácející hemeroidy.
Užívá se obvykle ve formě odvaru, 4 šálky denně při kašli, zánětu průdušek nebo plicních nemocích. Zevně ve formě obkladů (možnou použít i čerstvou drogu), záparu nebo odvaru (z dvojnásobného množství drogy) se užívá k omývání hnisajících ran nebo hemeroidů, kde se uplatní protizánětlivý a svíravý účinek.