Lotos

Leknín posvátný, častěji nazývaný Lotos(Nelumbo nucifera), zaujímá v kultu rostlin a stromů starověkých Egypťanů spolu s papyrem nejvýznamnější místo. Byl symbolem horního Egypta a v sepjetí s životodárným Nilem byl považován za symbol života. Lotos byl pokládán za nejkrásnější rostlinu a podle množství zachovaných vyobrazení byl patrně i rostlinou nejoblíbenější. Nejvýše si Egypťané cenili modrého lotosu, v povodí Nilu rostl hojně i leknín bílý a růžový. S modrým lotosem se v Egyptě setkáváme na reliéfech hrobek, v kyticích a pohřebních věncích. Ve stylizované podobě zdobí hlavice chrámových sloupů, jako čerstvá květina pak účesy egyptských dívek i bohyň. Lotos je často nabízen jako obětina bohům, obzvláště pak bohyni Eset, neboť ta je bohyní pole, na kterém lotos poprvé vyrostl.
Lotos má symbolický význam v kosmogonickém mýtu Egypťanů. Vyrostl z bahnitého prachaosu a z jeho otevřeného květu se k obloze vzneslo slunce – první bůh, Ra. Sluneční charakter zpodobňuje lotos už svým tvarem, neboť je na něm vše okrouhlé – listy, poupata i plody. Tak jako každé ráno vychází slunce nad obzor, aby vykonalo svou kruhovou pouť Universem, tak se i lotosové poupě vynořuje každé ráno nad vodní hladinou, aby se rozvinulo v dokonalý květ. Sluneční bůh Ra byl v aspektu mladého boha vycházejícího slunce Harpokrata zpodobňován jako dítě se slunečním kotoučem na hlavě, sedící v kalichu lotosu. S lotosem byli spojováni i jiní egyptští bozi, především pak bůh světla a vůně Nefertum. Tento bůh byl původně chápán jako personifikace vonného lotosu samotného a zpodobňoval se jako mladík s lotosem nebo lotosovou korunou na hlavě. V mýtu je Nefertum lotos, ke kterému si čichá bůh Ra. Proto je Nefertum také nazýván „Lotos u Reova nosu“. Vůně v Egyptě představovala sílu odvracející zlo, a proto měl Nefertum - lotos moc ochraňovat zemřelé před zkázonosným hnilobným pachem. Kořeny a oddenky lotosu spočívající v bahnitém dně naznačují spojení rostliny s podsvětím. Texty egyptské Knihy mrtvých popisují scenérie posmrtného soudu nad zemřelými. V síni Obou pravd před předsedajícím bohem Usirevem vyrůstá ze země lotos a z jeho květu se vynořují čtyři synové Horovi. Lotos je i zde symbolem cyklické povahy a věčnosti života