Zázvor

Původ zázvoru není dodnes přesně znám. Uvádí se, že byl pěstován na jihu Číny a odtud se dostal do Indie. V Číně a Indii je používán již přes tři tisíciletí a je zde do dnes používán jako druhou nejčastější potravinářskou přísadou. Z těchto oblastí se dostal díky mořeplavcům do zemí u Středozemního moře. V Čechách jsou nám známi první zmínky o používání zázvoru asi kolem 13. století. Zázvor se zde používal nejen sušený, ale i naložený v cukru. V Anglii se stal nejoblíbenějším zámořským kořením již na počátku středověku.

Zázvor se pěstuje převážně v tropických oblastech. Jeho nejužívanější částí je rozvětvený, dužnatý oddenek, který je buďto čerstvý, drcený anebo sušený a slouží například jako koření nebo dochucovadlo. Dále se z něj připravuje například čaj (který je vhodný proti chřipce nebo nachlazení, ale i jako prevence před chřipkou a nachlazením), lisuje se z něj olej, získává vonná silice nebo dokonce i zázvorové pivo.

Zázvor je velice dobrým pomocníkem při různých nevolnostech (třeba v těhotenství), při potlačení rakoviny, pomáhá proti bolestem hlavy, infekcím horních dýchacích cest nebo při průjmových onemocněních. Lze ho také používat tam, kde pomáhá pepř (třeba pokud máme alergii na pepř). Mezi jeho velké výhody patří to, že při užívání je velice dobře snášen a rizika jsou tudíž minimální.